Při procházení starších zpráv z ČTK jsem narazil na jednu velmi zajímavou z loňského roku - najdete ji zde. Podle ní došlo v České republice během loňského ledna údajně k jednání mezi představiteli izraelské zahraniční rozvědky a reprezentanty palestinského islamistického hnutí - tedy na první pohled k setkání mezi nepřáteli na život a na smrt. Z celkem pochopitelných důvodů nebude tato zpráva nikdy ověřena. Je absurdní, že by mohlo k podobnému setkání u nás opravdu dojít? Nemyslím si to. Není příliš známým faktem, že třeba už v normalizačním Československu docházelo k tajným jednáním mezi izraelskými komunisty (Izraelci měli tehdy oficiálně do Československa vstup zakázán) a představiteli OOP (kontakt mezi Izraelci a OOP byl tehdy v Izraeli považován za trestný čin). Když přišla po roce 1989 "nová doba", Česká republika se z nohsleda sovětské diplomacie vůči Blízkému východu stala jedním z nejvýraznějších spojenců Izraele ve světě. Přesto však zůstaly do značné míry zachovány i naše vztahy s Palestinci a řadou arabských států. Vzhledem k tomu, jakou má ČR vzhledem k Izraeli pozici, není vyloučené, že ČR může "být k dispozici" například i pro tajnou diplomacii mezi Izraelem a Hamásem. Přes propagandu a rozhodnou rétoriku obou stran je  pravděpodobné, že komunikace mezi oběma stranami nějakým způsobem a v omezené míře probíhá (nehledě na síť palestinských kolaborantů, kteří spolupracují s Izraelem - a zároveň se vystavují doma trestu smrti). Je tak zajímavé - a někdy až tragikomické - pozorovat, jaký je mediální obraz určitých postojů a událostí na Blízkém východě, jaké je jeho mainstreamové přijímání a jaká je skutečná blízkovýchodní realpolitika.

Sem se celkem hodí citát z autobiografie jednoho z nejlepších  špionů CIA na Blízkém východě z jeho knihy "Nevidět zlo" (Volvox Globator, 2006, str. 150). Týká se sice Arafata, nikoliv Hamásu, ale mechanismus je podobný.

"..ať už jdete po stopách Imáda Mughníji (z Hizballáhu) nebo toužíte odkrýt pozadí íránské revoluce, mnoho cest se sbíhá k osobě Jásira Arafata .... Přesně na toto myslím vždycky, když vidím stát Arafáta v Růžové zahradě Bílého domu nebo se doslechnu, jak se s ním někde v pouštním stanu sešel některý ředitel CIA. Zajímalo by mě, jestli Arafátův příklad někdy nepřiměje Usámu bin Ládina k myšlence, že by se také jednou mohl pokusit o roli státníka. Tato kniha není o Izraeli, ale měl bych upozornit, že i mnoho jeho politiků začalo svou kariéru pácháním toho, co bychom dnes definovali jako teroristické operace proti Británii. V realpolitice je očividně vždycky naděje."